Kapitola 5
Když se Země odvrací od slunce, tak se ze dne stává noc, a když se Země zase otočí zpět ke slunci, z noci se stává den. A Stejně je to s člověkem a se Solem.
Spolu spojeni Grimmovou železnou vůlí a vedeni Astartinou nevídanou moudrostí o bestiiích a jejich světě, se lidé vydali do války o převzení navlády nad světem a obnovení civilizace v Newerthu. Probíhala bitva za bitvou, které bestie prohrávali, vyhnáni ze svých brlohů a doupat, vyvražďováni po stovkách. Jejich lebky zdobily zbraně a haly pevností, drápy a tesáky sloužily jako náhrdelníky odvážných bojovníků. Dokud spolu vládli král a královna, slovo porážka jim bylo neznámé.
Brzy, aby se zajistilo, že osud lidí se nebude opakovat, jako v Prorokově případě, požádal Grimm Astarte o dědice. Pro sebe a pro její lid, souhlasila, ale stále ji v srdci sužoval strach. Jak se potomek v královnině lůně vyvíjel, vrátily se Grimmovy noční můry, které ho volali zpět do neznámé a vyprahlé pustiny. Oba vůdci odkládali svoje obavy, aby mohli dále vést Legii ve svém tažení, ale každým dnem si byli oba stála více jisti, že se blíží nějaká zkázonosná událost.
A taky se tak stalo. Jereziah Grimm, potomek koruny Legie, mocný už jako dítě, se narodil Malikenovi a Astarte. Ale jeho zrod byl provázen krví a smrtí, když se drápal na svět z těla své matky. Ani nejmocnější léčitelé nemohli zastavit proudy krve, nejzkušenejší kaplani nemohli navrátit život do jejího vychladlého těla. Princ byl na světě, ale královna zemřela.
Zničen ze ztráty své královny, dal Grimm svého syna k výchově svým nejvěrnějším rádcům, útoky na Bestie svěřil svým nejzkušenějším válečníkům, a sám se potopil do zoufalství. Bloudil po svém hlavním městě, Adkarna, v černém a tiše se modlil ve všech katedrálách, které se jen nacházeli v jeho zemi, a po pět let neznal nic jiného než hořkost.
Během svého putování potkal ženu, která si říkala Silvie. Černé havraní vlasy, panovačná, podobná a přesto tak odlišná od jeho ztracené královny. Našel ji ve vesnici na úplném kraji své říše. Moc toho nenamluvila, ale nebylo třeba slov, aby bylo poznat po čem touží. Grimmův chtíč brzy přemohl jeho smutek a tak se vrátil do Adkarny se svojí novou královnou.
I když Grimm znovu převzal vládu s novou energií, bylo jasné že je to úplně jiný člověk. Tichá královna vládla jeho srdci, a brzy její krutá povaha byla přítěží všem kromě Grimma. Ještě nějaký čas trvalo, než byly úspěchy Legie ovlivněné jejími zásahy, dokud vydržela armádě kuráž a generálům rozum. Ale čím víc zlata bylo vynaloženo do přepychových paláců, kde každý hlásek zmizel v úplném tichu, tím víc se nechávali umírat zkušení bojovníci, kvůli zbytečným a špatně naplánovaným útokům. Řetězec vítězství Legie tímto byl ukončen.
Grimmovi nejmoudřejší rádci se neodvažovali vytáhnout proti královně, aby neohrozili dědice. Věříc svému vůdci, doufali že si brzi uvědomí její neblahý vliv na království. Ale když se zjistilo, že je těhotná, zachvátil jejich srdce strach. Uvědomili si, že jakmile porodí, může se pokusit odstranit mladého Jereziaha a podstrčit vlatní potěr jako dědice. Proto tajně unesli Prince a schovali ho do vzdáleného kláštera nejmoudřejších kněží, kde bude v bezpečí. Do jeho postele bylo podstrčeno mrtvé tělo chudinského chlapce, podobného vzhledu a pomocí magie a triků zakryli rozdíly mezi nimi.
Král upadl znovu do hořkosti, ale trošku ho povzbudilo, když mu královna Silvie představila jaho nově narozenou dceru. Ophelia byla chatrá a zlomyslná, a brzy si získala srdce i těch kteří se nebyli jisti její matkou. Byla i doba, kdy se spiklenci nechali ovlivnit citem k dítěti, což jim zatemnilo mysl k tomu co mělo přijít. Doufali, dokonce se i modlili, aby děvčátko obměkčilo matčino srdce a vrátilo rozum Králi. Bohužel, to se nikdy nestalo.
Poprvé ze několik posledních dekád, Lidé začali ustupovat ztrácejíc dobytá území a přenechávajíc je Bestiím. Vraceli se do starých pevností a lépe bránitelných pozic. A s každou smrtí svých velitelů a zklamáním z nové královny, se Zvědi začali vracet do svého vzdáleného samotářského života.
Zatímco se spiklenci smály nad dobrodružstvími mladé Ophelie s hradními ohaři nebo nad její předčasné jezdectví na koni, tak plánovali jak zničit královnu Silvii. Ale kvůli jejich neustálým odkladům se to stalo mnohem těžší než zpočátku. Královna byla neustále pod dohledem věrných bodyguardů a její agenti byli schováni po celém království. Ale i tak si rádci nabrousili meče, připravily kouzla a promysleli svoje plány.
Přepadli královnu, když vycházela z královi ložnice, spiklenci byli ale v nevýhodě oproti jejím ochráncům. Najednou však královna pozdvihla svojí ruku a z konečků prstů jí vyšlehly blesky, zasáhla jak ochránce tak vrahy. Jeden z přeživších pozoroval jak se najednou začla královna chvět a měnit, na chviličku se její tvar změnil v strašlivou, kryse podobnou bestii. S ohlušujicím rámusem monstrum znova pozdvihlo svoji ruka a všichni kolem byli zasaženi oslepujícím zábleskem.
Znovu začala měnit tvar, nyní do něčeho podobnému obří kočce. Tahle věc známá jako Silvie běžela hradem přímo ke komnatám Ophelie. Grimm, probuzen šarvátkou, se vydal směrem do haly, kde spatřil Bestii na útěku. Vzal svůj starý bojový meč a začal ji pronásledovat.
Grimm zahnal stvoření do rohu v komnatách jeho dcery. Čelisti obrovské kočky byli něžně sevřené kolem těla holčičky, která se bestie držela kolem krku. Grimm pozdvihl svůj meč, připraven zasadit smrtící úder, ale v tom se zahleděl do očí bestie a hned poznal, že je to Silvie, uvědomil si jakou ohavnost spáchal. Padl na kolena, naštvaný a nešťastný sledoval jak jeho žena a dcera mizí ve stínech noci.
Když se nakocec přeživším spiklencům vrátil zrak, už začínalo svítat. Zjistili, že král je pryč-- zmizel v divočině-- stejně tak i královna a princezna. Zhrozeni, že by mohla Legií zavládnout anarchie, rychle poslali pro ukrytého mladého prince Jereziaha a udělali z něj krále. Ze ztráty svých rodičů vinil zabijáka Bestií a zapřísahal se mlčet o to co věděl o tomto incidentu.
