Kapitola 3
Ze světla vzešelel člověk, a světlo je zas jeho cílem.
Ač hrdě lidé bojovali, stále je provázela trpká chuť porážky, jak postupně padala opevnění vesnic - následovala jedna prohra za druhou. Jelikož lidstvo bylo roztroušené jako hvězdy na obloze, dávná vzájemná nedůvěra trvala i v dobách úsilí o nové zrození. Po celém světě se mluvilo nejméně tuctem jazyků, uctívaných bohů bylo dvakrát tak víc a z lidské minulosti se vzpomínalo spíše na nedávné spory než na hrdinské činy velkých králů. Zbyly skoro jen nesmyslné nadřazování, zakládání vzájemně nepřátelských kultů a zrady zbabělců.
V těchto časech ze zrodil slepý Prorok. Jeho zrak byl vypálen dlouhým vejráním do slunce (Sol), a za to mu byl dán dar vidět "Solovu Pravdu". Putoval po celém Newerthu, veden a chráněn skupinou pěti bojovníků, kteří se sami nazývali Bratři v učení božím. Svým mocným hlasem a klidnou rukou dokázal Prorok očistit nemocné od chorob, dokázal vyhnat strach ze srdcí upadajících bojovníků, a dokonce vytrhnout nevinné ze spárů smrti.
Cestou ho ale neustále provázelo nebezpečí. Ačkoli ho mnozí milovali, našlo se pár těch, kteří stále měli ruce od krve, duše černé jako bota, plné hříchu a touhy po smrti. S vidinou jeho moci jako blázni, topící se v moři, chytající se svých druhů a stahující je s sebou do hlubin, chystali smrtelné pasti, otrávená jídla, dokonce tasili vlastní meče proti Prorokovi! Na každém kroku ho ale chránila pětice bojovníků, kteří zabíjeli všechny hříšníky jako divou zvěř. A tak se Solovo slovo začalo znovu šířit po světě, a světlo rozumu se znovu rozzářilo v lidech.
Ale nakonec se jako každý smrtelník i Prorok setkal se smrtí, chycen do pasti ženou, jejíž manžel byl zabit pěticí bojovníků v dlouho zapomenuté bitvě proti jednomu z tyranů. Po tragické smrti Proroka si pětice jeho průvodců zaznamenala všechno z jeho učení a každý se vydal svou vlastní cestou. Osvíceni světlem moudrosti svého padlého učitele se bojovníci v těch temných dobách stali majákem pro lidstvo. Učili, že život má mít vyšší smysl, než přináší pouhá obava o budoucnost.
Učedníci učedníků, tito uprchlíci, se inspirovali charakterem a odvahou svých vyvolených vůdců. Jeden z klanů se začal znovu zabývat posvátnými texty, kodexem slunce, a začal žít životem světců. Další, vedený udatným válečníkem, kterého hnala touha po tvrdé odplatě vrahovi Proroka, strážil hranice se zemí Bestií a krotil jejich vražedné útoky. Třetí klan odputoval směrem do hor, kde se snažil znovu postavit ztracená města Lidí, hledajíc ztracené umění a moudrost předků. Zato další klan zůstal v tichosti stranou, zůstal za svými bratry a odsoudil tak sama sebe za smrt Proroka. Odputoval do říše Bestií, jeho členové se jen tiše plížili a pozorovali nepřítele, který se kdysi tak dlouho klaněl Lidem. Poslední klan, vedený pátým učedníkem, velmi moudrým mužem, se usídlil na planinách ve středu říše Lidí, kde se zavázal vytvořit obrovskou armádu, která by znovu obsadila celý Newerth pro lidstvo a šířilo učení Sola po celém známém světě.
Ale jak už to chodí, bratrstvo pěti vydrželo jen tak dlouho, jak trvaly jejich životy. Jak plynuly další generace - a po ustálení války s Bestiemi - muži, kterým byl určen osud zasvětit život této nekončící válce, začali znovu nedůvěřovat jeden druhému, mezi Lidmi se znovu objevil svár. Každý z klanů začal na ostatní pohlížet s nedůvěrou. Jak ubíhal čas, začaly se klany více zabývat svými vlastními vnitřními problémy a vzdálenosti mezi nimi se neustále zvětšovaly.
Neschopnost obou stran, Bestií i Lidí, sjednotit se pro konečnou válku jen upevnilo vzájemné nepřátelství.