Kapitola 2
Tak jak byla člověku poskytnuta vláda nad zvířaty, takovou vládu si držel Sol nad lidmi.
V dobách temna, kdy se lidé stali zvířaty, se také zvířata stala lidmi. Tato stvoření jakoby byla ztělesněná pošetilost člověka, falešné děti falešných bohů, které člověk sám stvořil. Když se lidé otočili k svému stvořiteli zády, brzo zjistili že se i jejich dílo může otočit za jejich zády proti nim.
Ať už byla příčina jakákoliv, ze zvířecích instinktů a z prohnanosti dravců začala vznikat strašlivá inteligence. Nešlo o jedince nebo o náhody, ale o vznik úplně nové rasy, která měla zaplnit prázdná území nového světa. Jejich těla se měnila, chůze se jim vzpřímila jako lidem, z jejich tlap, jako výsměch lidstvu, začaly růst palce naproti ostatním prstům. Tyto nové Bestie se zdály být kříženci zvířat a člověka.
Z počátku se chovaly jako jejich lidští předchůdci, pouštěly se do vzájemných bojů, stylem lovce s kořistí a neobyčejnou krutostí, bez ohledu na svou nově zjevenou inteligenci. Neuvědomujíce si ještě svůj potenciál, schopnost rozumět věcem a světu, chovaly se Bestie stále stejně - bestiálně. Na otevřených pláních probíhaly bitvy, tesáky proti klům, rohy proti pařátům; nejinak se dělo také v lesích, temných močálech a v hluboké džungli.
Lidé, schovaní ve svých jeskyních a strádající nad svoji chudou obživou, neupírali mnoho poroznosti na nově příchozí. Už viděli větší hrůzy, a co je jim po tom, že zvířata, která byla výhradně jejich kořistí, teď lovila je a nyní jsou trochu jiná? Mnoho ze změnilo, a mnoho bylo zapomenuto.
Tak lidé, nešťastní a bezradní, nechali Bestie ať se množí, ať si válčí a ať se učí. Časem se začaly objevovat základy jejich civilizace. Mnohem více lnuly k Zemi než k Nebesům, měly svoje způsoby jak využívat darů přírody. Z mohutných stromů a z počasím oprýskaných kamenů si stavěly své domovy, paseky a hájky se pro Bestie staly svatou půdou. Zde se shromaždovaly v úctyhodném počtu, velebíc Matku Přírodu a Zemi, studujíc síly, které je stvořily a stále by mohly najít uplatnění na tomto světě.
Ale i po mnoha a mnoha létech, která uplynula od jejich vzniku, stále Bestie nemohly pro sebe získat vládu nad světem. Lovily a trýznily Lidi, ale nikdy nebyly svědky jejich úplného zničení. Dávno se zapomělo na Sola-Stvořitele s jeho právem o cti, kdy se zvířata měla klanět člověku jako nadřazenému. Bestie teď hleděly na své bývalé vládce jako na bezduchá zvířata, možná spíš jako na vzdálený druh, jehož bývalou moudrost začaly jen pomalu objevovat.
Lidstvo už bylo velmi dlouho na samém dně - v nejhlubším stádiu barbarismu; když začala nová éra. Z kamenů se začaly vyrábět nástroje, z klacků kopí. Lidé opustili svoje jeskyně a začali stavět nové příbytky a primitivní oltáře v otevřených prostorách. Znovu se začali oblékat do kůží své kořisti. Znovu se tvořily přátelství, klany a rodiny. Lidský jazyk si ještě dobře pamatoval jak mluvit, a z několika prostých slov se začaly odvíjet nové plány.
Stejně jako lidé jen pozorovali svého neznámého nepřítele a připravovali se na válku, jenž měla přijít, tak i Bestie podobně jen trpěly návrat člověka. Jako všechna zvířata, byly i ony značně roztroušené, příliš spoutané se svoji zemí a neměnným klimatem, aby zaznamenaly, že lidé začali lovit v tlupách a způsobovali mnohem více problémů než kdykoli v minulosti. Muže to povzbudilo a naplnilo pýchou natolik, že začali lovit vše od malých až po velká stvoření.
Plni nového sebevědomí, Lidé začali lovit i Bestie. Teprve pak je Bestie vzaly na vědomí. Svolalo se rituální shromáždění, na kterém vznikl tajný pakt. Žádná slova nemusela být vyřčena, jako mávnutím kouzelného proutku se každý zástupce vrátil do své vzdálené domoviny, a každá jedna Bestie jednoduše věděla, jaká je vůle ostatních.
Jednohlasně, i když v oddělených skupinách nebo mezi samotářskými lovci, se Bestie rozhodly vytáhnout do boje proti Lidem. Po celém světě se měla konat již druhá sklizeň lidí, ale v této nové válce člověk bojoval s divokostí, které ani démoni nečelili. Již jednou byl na pokraji svého zničení, v hluboké beznaději, a tu si už nikdy nechtěl připomenout a nechat svůj svět ve spárech vetřelců.